Pátek 27.1.2011 – Z Prahy do Barcelony
Po krátkém letu s ČSA přistáváme na Barcelonském letišti. Spojili jsme se s řidičem náklaďáku, který nám přivážel auta z Prahy, a domluvili s ním hodinu předání na předem určené benzínce poblíž letiště. Protože máme víc než hodinu čas, musíme počkat. Raději čekáme na letišti, což se později ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože benzínka byla již dávno zavřená. I tak jsme na místě srazu asi o půl hodiny dříve než kamion. Po příjezdu aut jsme je rychle vyložili, jedno z aut nechali na parkovišti u letiště (posádka si ho vyzvedla o pár hodiny později) a vyrazili na hotel. Do postelí jsme se dostali až po čtvrté hodině ranní.
Sobota 28.1.2011 – Z Bracelony do Almerie
Čekal nás první přesun po vlastní ose. Bylo potřeba dojet na jih Španělska, do města Almerie, kde Intercontinental Rally 2012 začínala.
Cestovali jsme celý den. Cestou se i trochu opravovalo, ale nebylo to nic vážného.
Do Almerie jsme dorazili až před půlnocí. Na Nikolin návrh jsme vyrazili na „jedno či dvě“ do nějakého baru. „Jedno či dvě“ se trochu protáhli a z návštěvy z jednoho místního klubu jsme se vrátili do hotelu až po čtvrté.
Neděle 29.1.2011 – Almerie
Ráno bylo pro některé členy týmu poměrně náročné a museli jsme kvůli nim posunout plánovaný odjezd z hotelu. Neděli jsme pak strávili přípravou vozidel na rally. Polepili jsme vozidla reklamami, udělali poslední opravy a také s organizátory absolvovali technickou prohlídku vozidel. Večer proběhnul v blízkém kempu první briefing.
Pondělí 30.1.2011 – Prolog v Almerii, přesun do Maroka a I. Etapa – Nador - Tourirt
Začátek prologu rally byl nahlášen na 7:00 ráno. V podstatě šlo o to se jen přesunout do přístaviště k trajektu. Čas na přesun byl jedna hodina, takže to všichni v pohodě stihli. Nalodili jsme se na trajekt, i když někteří účastníci rally nedostali kompletní lístky a palubní personál je nechtěl pustit na palubu trajektu. Patřila mezi ně i Nikol. Naštěstí se vše vyřešilo před odplutím a trajekt vyjel směrem k Maroku s kompletní výpravou. Trajektem jsme se plavili 5,5h. Po přistání jsme se rovnou vydali na první etapu. I u ní šlo pouze dojet do cíle v určeném časovém limitu. Čas se nepočítal. Já s Tonnym jsme pomohli Nikol a Zdeňkovi s nákupem. Po nákupu jsme dojeli v pohodě do cíle etapy. Na večerním briefingu jsme se dozvěděli, že DEF-TEC 1 dostal za nedodržení povolené rychlosti na silnicích pokutu 300 bodů. Zděněk s Nikol zaím čekali v Nadoru na přílet posledního člena DEF-TEC týmu – Tomáše. Ten měl dorazit až v jedenáct. Vůbec jsme si neuvědomili, že v Tomášově dodávce má většina lidí spacáky. Já s Tonnym jsme sice měli spacáky v autě, ale zase jsme neměli stan a karimatky. Protože nám bylo jasné, že z Nadoru za námi s věcmi nepřijedou, našli jsme si v blízkém městečku ubytování … no ubytování … za 5EUR jsme měli sice každý postel, ale hotel … no spíš ubytovna … pokoj byl fakt tragickej ... především pachově … nicméně jsme byli tak unavení a při představě vstávání v 6:00 jsme zapadli co nejdříve do postele …. I když já s Tonnym jsme raději spali ve spacácích.
Jinak pohodový den byl narušen dopravní nehodou, při které jeden z motocyklistů v Nadoru srazil chodce (žádný div při stylu přecházení místních). Nicméně se chodci v podstatě nic nestalo, ale motocyklista se musel v Nadoru zdržet kvůli vyšetřování a ke zbytku účastníků rally se připojil až po půlnici.
Úterý 31.1.2011 – II. etapa – Taorirt - Merzouga
Vstávali jsme tedy hned po šesté, protože jsme se ještě před startem museli přemístit o více než 200km do místa, kde etapa začínala. Samotná rychlostní část etapy měřila přes 300km a přes kamenitou poušť a hory nás zavedla až do písečných dun u Merzougy. Na její ujetí jsme měli 6h. Cesta proběhla v podstatě v pohodě, nikde nijak významně nebloudili. Sice jsme měli pár kritičtějších chvil … jako když se Tonny pokusil udělat s autem kotrmelec, či když z ničeho nic před námi končila země a zastavili jsme se těsně před několikametrových srázem. Na konci etapy jsme taky trochu zapadli v písečné duně. Ale se vším jsme se zdárně vypořádali a dorazily do cíle. Bohužel jsme dorazili se zpožděním cca 1,5h, takže jsme nasbírali nějaké trestné minuty. I tak se nám povedlo obsadit 4. místo v etapě. DEF-TEC 1 zvítězil a DEF-TEC 3Večer jsme udělali pár drobných úprav na autě (dokonce i já jsem pomáhal !!!) a zalezli na kutě.
Středa 1.2.2011 – III.etapa – Merzouga – Mhamid
Z Merzougy jsme vyrazily ke startu, který byl od kempu vzdálen cca 30km. Po cestě se měla mezi dvěma navigačními body nacházet benzínka. Pořadatelé ale špatně určili, kde se benzínka přesně nachází. Důsledkem toho se nám (a i dalším týmům) stalo, že jsme byli na startu sice včas, ale s nedostatečným množstvím nafty v nádrži. Museli jsme se proto na benzínku vrátit. Díky tomu jsme nasbírali 27 trestných minut. Pořadatelé naštěstí uznali svoji chybu a body se nezapočítávaly.
Vyrazily jsme tedy na 280km dlouho rychlostní zkoušku. Ta vedla především přes kamenitou poušť a hory. Součástí byla i část v hlubokém písku. Cesta nám ubíhala poměrně dobře až do té doby, kdy se z přední části vozu katastroficky znějící rána. Při kontrole auta Tonny zjistil, že nám odešel přední diferenciál. Vymontoval tedy kardan, zatelefonovali jsme satelitním telefon Zdeňkovi z technického auto, aby zkusil nějaký diferenciál sehnat. V etapě jsme pokračovali jen s náhonem zadních kol. I přes technické potíže se nám povedlo etapu dokončit, i když jsme dojeli s hodinovým zpožděním. I tak jsme obsadili 4. místo. DEF-TEC 3 se místil na 2. místě a DEF-TEC 1 na místě 3.
Po konci etapy se nám povedlo najít místní autoservis. Již v něm byla posádka DEF-TEC 3, která opravovalo poškozené kolo a další drobní opravy. V servise se podařilo objevit náhradní diferenciál, takže nám svitla naděje, že budeme moci pokračovat v závodě. S náhonem pouze dvou kol bychom v dunách, co nás čekali v Mauretánii, neměli šanci. Do kempu mne ze servisu odvezli autem známí majitele servisu.
Ubytování v Mhamidu bylo ve velkých stanech, takže byl celý tým DEF-TEC ubytován v jednom společném. Tonny ze servisu dorazil až po půlnoci.
Čtvrtek 2.2.2012 – IV.etapa – Mhabid – Tata
Den pro náš tým nezačal příliš dobře. Zapomněl jsem totiž náš spot (zařízení pro určování polohy, které musí mít každá posádka v autě, organizátoři podle něj závodníky kontrolují) v servisní dodávce, takže jsme odstartovali a hned jsme se otáčeli a jeli pro něj. Sice nám Nikol se Zdeňkem a Tomášem jeli naproti, ale i tak jsme ztratili 30minut. Postupovali jsme písečnými cestami, až jsme narazili na kluky z DEF-TEC 1, jak pomáhají zahrabanému motorkáři. Společně jsme jej dostali na cestu. David nám navíc řekl, že mají problém s brzdami. Tonny jim sice pomohl, ale i tak jim auto brzdilo velmi špatně. Navíc jsme dostali informaci, že je DEF-TEC 3 nepojízdný a že se k němu servisní dodávka nemůže dostat. Jeli jsme tedy za ním společně. A protože se zatoulali trochu mimo trasu závodu, museli jsme překročit Alžírské hranice. Karlovi s Robertem jsme auto pomohli rozhýbat a pokračovali jsme dál na západ vyschlým korytem potoka, protože tudy vedla dobrá cesta. Koryto se však kroutilo stále okolo hranice, a když jsme se dostali cca 5km na Alžírské území, rozhodli jsme se neriskovat setkání s Alžírskými pohraničníky a vyrazily na sever mimo cesty. Napojili jsme se na trasu závodu a pokračovali dál. Obě auta nám ujela a my s Tonnym jsme v klidu pokračovali cestou. Projeli jsme vyschlé jezero, projížděli dunami, pískovými i kamenitými cestami až jsme se dostali k městečku Foum Zguid. Zde jsme měli přejet přes most. Jenže na mostě právě probíhala demonstrace studentů. Tak jsme se otočili, že použijeme jiný most, který byl asi 10km jižněji. V servise ve městě jsme potkali Davida s Radkem, jak opravují prasklou brzdovou hadičku a pneumatiky, které se jim na trati povedlo zout. S Radkem jsem probral následující trasu a Radek navrhnul vynechat další dva kontrolní body a jet přímo do cíle po asfaltové silnici. Spočítali jsme, kolik času bychom strávili na trasu závodu, která vedla do hor. Spočítali jsme, že body které dostaneme za projetí kontrolních bodů, nebudou stačit na časovou penalizaci za pozdní příjezd do cíle. A zjistili jsme, že se nám podařilo ztratit venkovní kameru. Dorazili jsme tedy do cíle. Za námi dorazilo několik dalších týmů a jeden z nich nám předal kamerku, kterou na cestě našel. DEF-TEC 3 pokračoval do hor a do kempu se dostal až před jedenáctou hodinou večerní s velkou časovou penalizací. Etapu jsme s Tonnym dokončili na druhém místě a celkově jsme se také posunuli na druhou pozici.
Pátek 3.2.2012 – V.etapa – Tata – Fort Bou - Jerif
Hned po startu jsme vyrazili do hor. Převážná část etapy vedla kamenitými cestami, údolími skalistých hor. Jeli jsme „na pohodu“ a starali se především o to, aby se nestalo nic autu. Těsně za námi byl v celkovém pořadí DEF-TEC 1, u kterého jsme předpokládali, že se před nás dostane. A další soutěžící byly bodově za námi s výrazným odstupem. Dojeli jsme do cíle se ztrátou proti limitu cca 60min. V cíli jsme potkali DEF-TEC 1, který sice dorazil do cíle, ale přibližně 3km před ním havaroval. Otočili auto přes „boudu“. Poškodili bezpečnostní rám auta, přední sklo i s rámem a další drobnosti. Nicméně auto bylo schopné jízdy a tak se společně s námi přesunuli do kempu. Zde se až do ranních hodin na jejich autě intenzivně pracovalo. Šlo o to jej dostat do stavu, aby je pořadatelé pustili na start. Pak měla posádka naplánováno odjet do blbého města a sehnat rám předního okna, který byl to nejdůležitější, co chybělo (sklo jsme měli s sebou). Etapu náš DEF-TEC 2 zakončil na čtvrtém místě a celkově jsme byli třetí.
Sobota 4.2.2012 – VI.etapa – Fort Bou – Jerif - Laayoune
Šestá etapa nás měla zavést do Západní Sahary. Po několika kilometrech jsme se dostali na pláž, po které jsme jeli cca 30km. Bylo důležité se nezastavit, protože bychom pak mohli problém s rozjetím auta. Navíc v 11:00 vrcholil příliv a bylo důležité být již v tuto dobu z pláže pryč. Měli jsme párkrát na mále, ale Tonnymu se vždy podařilo auto udržet v pohybu. Ke konci pláže nám sice začala stoupat teplota, tak jsme museli na chvíli zastavit. Ale to již bylo na tvrdém povrchu, tak to bylo bez problémů. DEF-TEC 3 musel zastavit přímo na pláži a musel odpustit vzduch z pneumatik (aby auto na písku lépe jelo). Během odpouštění je však překvapila jedna větší vlna a kluky voda pěkné zmáčela. Na auto byla vlna naštěstí ještě malá a posádce se podařilo podložit kola a auto rozjet. Projely jsme tedy několik navigačních bodů na pobřeží a posunuli se po kamenitých cestách do vnitrozemí. Zde jsme takticky vynechali jeden kontrolní bod a jeli co nejrychleji do konce měřeného úseku. Tam jsme dorazili se zpožděním 34min oproti limitu. Kdybychom ale body nezanechali, dostali bychom za pozdní příjezd mnohem více trestných bodů, než kolik jsme dostali za neprojetí kontrolního bodu. V cíli jsme počkali na DEF-TEC 3 a pokračovali spolu. DEF-TEC 1 měl velké zpoždění, protože sháněl díly ve městě. My jsme zatím s DEF-TEC 2 projeli další dva kontrolní body, které vedly kombinací kamenité a písečné poště. Poslední kontrolní bod byl již umístěn uprostřed dun. Při jeho získání jsme při přejíždění jedné z dun trochu přehnali sjezd a Tonny postavil defíka na „čumák“. Naštěstí se s námi auto nepřevrátilo a vrátilo se zpět na kola. Večer v kempu proběhnul normálně a šlo se chrupkat.
Neděle 5.2.2012 – VII.etapa – Laayoune - Dakhla
Rána nás čekal přesun 405km po silnici další etapy. Tam nás čekala rychlostní zkouška dlouhá 130km. Odstartovali jsme a vjeli jsme přímo do písečné bouře. Cesta se chvílemi ztrácela a nakonec jsme již jeli jen podle GPS souřadnic. Terén byl jízdu příznivý a většinou se dalo jet okolo 80km/h bez nějakých větších skákanců. Projížděli jsme mezi horami, po cistách a chvílemi i po písku. Jelo se moc příjemně a do cíle jsme dojeli hodinu před koncem limitu. DEF-TEC 1 do cíle nedorazil, protože potkali zraněného motorkáře a dávali mu první pomoc. Oběma týmům byly započítány body, do kterých kvůli ošetřování nemohli dorazit. Dojeli jsme posledních pár kilometrů do kempu, který se nacházel na poloostrově ve městě Dakhla. Protože to mělo být a pár dalších dní poslední místo, kde byla šance na lepší ubytování, tak jsme si vzali hotel a užili si teplo sprchu a wi-fi.
Pondělí 6.2.2012 – přesun do Mauretánie
Jedinou věcí, co jsme měli v pondělí na práci, bylo přesunout se přes Marocko-Mauretánské hranice. Hranice byla od města Dakhla vzdálena cca 350km a hranice se zavírala v 17h. Přesun k hranici i vyřízení formalit bylo v pohodě. Marocký celník se nás sice pokusil pupnout o 10EUR, ale odolali jsme a přesunuli se do prostoru mezi oběma státy. V tomto místě „nikoho“ to vypadá jak na měsíci. Duty Free obchody zde nenajdete, zato je zde spousta odstavených vraků aut. Jsou zde proto, že v Maroku mají poplatky za likvidaci aut, a proto Maročané odvážejí svých auta do tohoto prostoru, aby se placení poplatků vyhnuli. Po projetí hranic na nás čekal na Mauretánské zaměstnanec ministerstva turismu, který nám pomohl s vstupními formalitami a výměnou peněz. Za hranicemi jsme pokračovali v jízdě ještě 50km do kempu. Zde jsme spali ve společné místnosti, protože venku hodně foukalo a pokoje již byly obsazené.
Úterý 7.2.2012 – Bon Lenouar – Nouakchon
Na začátku dne jsme se přesunuli 30km. Zde začínala rychlostní zkouška, která měřila 155km. DEF-TEC 3 hned na začátku nasbíral zpoždění přes 1,5h, protože měli problém s autem a museli se Zdeňkem opravovat. Vymysleli jsme objížďku po vedlejší cestě, která byla rychlejší než přímý směr, po kterém udal body organizátor. Díky tomu jsme dosáhli prvních dvou kontrolních bodů dříve než naši soupeři. Postupovali jsme terénem, větnou po kamenitých pistách a pískových cestách. DEF-TEC 1 nás dojel až tehdy, když jsme museli zastavit na výměnu píchlé pneumatiky a dolití nafty z kanystru. Pak jsme pokračovali dál až do posledního kontrolního bodu. Od něj jsme jeli posledních 45km po pláži. Tentokrát to bylo odlivu a tak byl písek tvrdší a lépe se po něm jelo. V etapě jsme se umístili na 3. místě a celkově jsme byli stále druzí. Spali jsme pak v kempu poblíž hlavního města Mauretánie – Nouakchonu.
Středa 8.12.2012 – vynechaná etapa Nouakchon - Nouakchon
Den před tím nám organizátoři oznámili, že na středu pro nás připravili etapu, která měla mít 260km a k tomu přejezd po silnici přes 500km. A měli jsme se vrátit zpět do kempu. V poli závodníků začala narůstat revolta. Prakticky nikomu se nechtělo strávit přes pět hodin na cestě po asfaltových silnicích. Nejdřív jsme se pokusili domluvit s pořadateli, ale ti byli nekompromisní. Kdo se nedostaví na start, bude diskvalifikován. Museli jsme tedy ráno ujet 150km na start a pak se vrátit do kempu. Revolty se zúčastnili všichni účastnící závodu aut, takže se celkové pořadí vůbec nezměnilo. Motorek několik odstartovalo, ale ti měli na konci etapy problémy, protože jim došlo palivo.
Zbytek dne jsme velice příjemně strávili na pláži. Jezdili jsme po ní auty, koupali se (voda měla 16°C) a povalovali se v plážovém baru.
Čtvrtek 9.12.2012 – přesun z Mauretánie do Senegalu
K hranicím jsme museli ujet 160km po silnici a 80 po pistě. Pista měla být v pohodě sjízdná i pro dodávky. Po pár kilometrech však dodávka zapadla v písku a museli jsme ji vytáhnout. Kus před hranicemi začínal národní park Diawling. Ten končil až na hranicích se Senegalem. Pár kilometrů před hranicemi přestala jet dodávka. DEF-TEC 3 ji museli odtáhnout přes hranice až do kempu, který se nacházel kousek za St. Luis. Ve vedlejším kempu jsme si našli pěkné pokoje o pár eur dražší, než bylo stanování v kempu, který našel pořadatel. A navíc tu byl bazén. Naskákali jsme do něj, dali si večeři a šli chrupkat.
Pátek 10.12.2012 – etapa v okolí St. Luis
V pátek nás čekala etapa se dvěma rychlostními zkouškami (130 a 100km), které byly naplánovány východně od St. Luis. Etapy nás zavedly po pískových cestách okolo blízkého jezera. Na začátku první etapy jsme museli jet dost opatrně, protože jsme na cestách potkávali spoustu domorodců v autech a na povozech tažených koňmi. Dostali jsme se i do několika vesnic, kde na nás mávaly děti. Obě rychlostní zkoušky se nám podařilo projet ve slušných časech. První jsme dokončili asi 20min, po limitu a druhou jsme dojeli 25 minut před limitem. Udrželi jsme si tedy před poslední plnohodnotnou etapou druhé místo. Jak jsme se vrátili do pokojů, vyklidili jsme dodávku. David rozjel pouliční bazar s francouzským majitelem hotelu a prodal mu některé díly, o kterých si kluci mysleli, že je už nevyužijeme.
Během dne k nám dorazila zpráva, že motorkář, kterého kluci z DEF-TEC 1 sbírali po nehodě v Maroku, byl dopraven do nemocnice v Dakaru a že mu byl diagnostikován zlomený obratel. Z Čech pro něj mělo přiletět speciální zdravotnické letadlo, které jej mělo přepravit zpět do republiky.
Sobota 11.2.2012 – etapa St. Luis – Dakar
Sobotní etapa byla poslední, která mohla promluvit do našeho umístění. Ale museli bychom mít opravdu velkou ztrátu proti časovému limitu. Jelikož se jely dvě rychlostní zkoušky, museli bychom na každé přijet o 2h pozdě. Etapa vedla v podobné krajině jako předchozí den, jen se nám pod kola motalo podstatně méně domorodců. První rychlostní zkoušku jsme dojeli asi s hodinovou ztrátou. Druhá měla vést částečně po pláži. Ale Tonnymu se na pláž nechtělo a tak jsme ji raději objeli. To se nakonec ukázalo jako chyba. Vynechali jsme jeden bod a zdrželi se objezdem. Nicméně i přes bodovou ztrátu jsme v pohodě udrželi druhé místo v celkovém pořadí.
Neděle 12.2.2012 – závěrečná etapa okolo Růžového jezera a vyhlášení
Na poslední den rally byla naplánována etapa dlouhá pouhých 16km. Jednalo se o symbolický závěr na místě, kde končila původní rally Paříž – Dakar. Jezero jsme obkroužili, vyfotili se s pořadateli na pláži a vydali se zpět do kempu. Po cestě jsme ještě pomohli vyprostit motorku jednoho závodníka, která mu uvízla zaseknutá v betonové skruži, kterou někdo chytře postavil uprostřed planiny. Vjel do ní rychlostí 50km/h a trochu se proletěl vzduchem. Naštěstí byl jen trochu odřený a motorka se nezřítila do 3m hloubky, ale zůstala ve skruži zaseknutá.
Večer proběhlo oficiální vyhlášení, dostali jsme s Tonnym pohár za druhé místo. David s Radkem z DEF-TEC 2 se umístili na třetím místě. Následoval společenský večírek, který končil až po půlnoci.