top of page
  • ADVENTURER

"Pánská jízda" v Ugandě


Na výpravu do Ugandy jsme začátkem května 2019 vyrazili v pánské sestavě – já se svýma třema klukama (Jáchymem 9, Štěpánem 10 a Markem 13 let). Měli jsme se zde zůstat jeden týden.

Využili jsme akce, kdy letenky vyšli na 300EUR z Berlína. Přes Brusel jsme se dopravili na letiště v Entebbe.


Po přistání jsme si jen koupili SIMku s datovým tarifem a před letištěm už na nás čekal odvoz do hotelu. Vybrali jsme hotel Thames, který byl kousek od letiště a koukali jsme především na cenu.

Hotel byl ucházející, snídaně v pohodě, sice do baterie ve sprchovém koutě trochu probíjel proud, ale dalo se to vydržet … brblal jen Jáchym 😊

http://www.booking.com/Share-8npqLn


Ráno nám Geofrey z Uganda car rental přivezl do hotelu Toytu RAV4. Cena 55USD za den.

Auto sice již mělo něco za sebou, ale jelikož jsme plánovali jezdit po cestách/necestách, tak nám to ani nevadilo. Škrábance, kterých bylo na autě hromada, jsme jen vítali, aspoň se nebudeme na konci muset dohadovat kvůli každému smítku na laku 😊

https://www.ugandacarrental.com


Na nic jsme nečekali a vyrazili na cestu do NP Queen Victoria. Park je známý výskytem stromových lvů. Navigace ukazovala cestu na 4 hodin, ale nakonec jsme díky zastávce na protažení na krokodýlí farmě u Victoriina jezera, obědu a omezením provozu strávili na cestě 6 hodin.


NP Queen Victoria

Ubytování jsme měli zarezervované v Engiri Game Lodge and Campsite, která se nachází kousek od vstupu do parku. Nocovali jsme ve velkém stanu pro 4, večer strážci lodge rozdělali před stanem velký oheň, no nemělo to chybu 😊 Byli jsme zde sami a moc se nám tu líbilo. Jídlo bylo skvělé. Počítejte s tím, že zde fungují na generátorech a elektřinu (a tím i internet) pouštějí většinou pouze večer.

http://www.booking.com/Share-YjJNLr


Další den brzy ráno dorazil do lodge místní průvodce, který se s námi vydal naším autem na prohlídku parku. Viděli jsme zde spousty zvířat, různé druhy antilop, slony, hrochy, buvoly, prasata bradavičnatá a také mnoho druhů ptactva. Jen ti stromoví lvi nikde ☹

Po nějaké době se na nás obrátil průvodce, že mu jeho kamarád ranger nahlásil, že je zde skupinka lvů. Že jsou tedy mimo cesty (kam se samozřejmě nesmí pod pokutou 150USD jezdit), ale že kdybychom mu dali pro jeho kamaráda 20.000 ugandských liber, tak by to šlo zařídit. Protože to bylo asi 80kč, tak jsme opravdu neváhali 😊

Odbočili jsme tedy z cest a jeli po vyjetých kolejích v trávě. Najednou řidič zastavil a těsně vedle auta ležela lvice! A o kus se válely další a dvě lvice byly vysloveně vystavené v korunách stromů. Byli jsme nadšeni. U lvů jsme se zdrželi jen chvilku, průvodce začal být nervózní, aby nás někdo neviděl, takže jsme historce o domluvě s rangerem už moc nevěřili 😊

Po safari, jsme se vydali ke kanálu Kazinga, který spojuje jezera George a Edward. Během plavby motorovým člunem jsme viděli spousty slonů, hrochů (prý útočí jen na lodě bez motoru), mořské orly a jednoho megaještěra.

Abychom den využili naplno, domluvili jsme si po plavbě Šimpanzí trekking. Vyfasovali jsme rangera s AKčkem a vyrazili na stopování šimpanzí tlupy. Vždy jsme kus ušli, a pak čekali až na sebe začnou šimpanzi pořvávat. Podle jejich řevu určoval ranger směr, kterým jít. Šimpanzí partu jsme našli 2x poprvé jeden z šimpanzů prošel okolo nás pouze pár metrů. Podruhé jsme je našli v korunách stromů, kde si dávali pauzu.

Další den jsme měli vyhrazený na přesun do horského národního parku Bwindi, kde jsme měli zarezervovaný Gorilla tracking. Cesta nám zabrala prakticky celý den. Cesta byla podstatně horší než při našem prvním přesunu a několikrát jsem byl fakt rád, že jsme si půjčili auto s pohonem všech 4 kol. Obzvlášť poslední část cesty, kdy jsme 20km jeli hodinu byla fakt napínavá (z jedné strany skála, z druhé sráz a šířka silnice občas na jedno auto).


NP Bwindi

V podvečer jsme dorazili do kempu Rushaga gorila camp. I zde se potvrdilo, že cestujeme mimo sezonu, a kromě nás zde byla ubytována jen skupinka čtyř Američanů. Ubytování naprosto skvělé, super pokoj, výborné jídlo a úžasný personál. Brána do NP byla vzdálena jen pár minut autem, 15min pěšky.

http://www.booking.com/Share-Om1X1J


Na gorila trekking jsem vyrazil já s Markem. V pravidlech je sice psáno, že účastníků musí být minimálně 15let, ale po chvíli dohadování s rangery, že mi to bylo při rezervaci schváleno (což opravdu bylo) nás pustili, ale musel jsem jim podepsat, že mám za Marka odpovědnost. Štěpán s Jáchymem vyrazili místo výletu za gorilami na procházku k vodopádu. Vyfasovali vlastního rangera a jednu rangerku a šli.


S Markem jsme nejdřív absolvovali přednášku, co se při setkání s gorilami smí a co ne. Nasedli do auta a přejeli k místu, kde jsme měli gorily stopovat. S námi šli dva rangeři a jeden policista. Několik hodin před námi ale vyrazila první skupina tří rangerů, jejichž úkolem bylo gorilí rodinu najít, abychom nemuseli pročesávat celý les. Asi hodinu jsme postupovali džunglí po vyšlapané cestičce. Když jsme se přiblížili k místu, kde se gorilí rodinka pohybovala, sešli jsme z cesty a prolézali křovím. Zde jsme se s gorilami potkali. Jednalo se osmičlennou rodinu, s jedním obrovským samcem (nejevil o nás minimální zájem), třemi samicemi a pěti mláďaty různého stáří. Ke gorilám jsme se dostali až na vzdálenost pouhého metru. Bylo vidět, že jsou na přítomnost lidí zvyklé, takže si nás moc nevšímali a věnovali se svým věcem. Mláďata si nás několikrát přišla prohlédnout zmenší vzdálenosti. Při tracking smíte u goril strávit maximálně hodinu. Ta utekla jako voda a my jsme se s nimi rozloučili vyrazili zpět k autu. Zde jsme se vyfotili s rangery a dostali od nich diplom o absolvování gorila trekkinku.


https://www.bwindinationalparkuganda.com/


Jáchym se Štěpánem mezitím dorazili zpět na ubytko a čekali na nás na pokoji. Po večeři nám ještě zatančili ženy, co pracovali v kempu jejich tradiční tance.


Aby si kluci pořádně uvědomili, že ne všude se nemají tak dobře, jak my vEvropě, šli jsme se další den podívat na prohlídku blízké vesnice. Peníze, co se za to vyberou se platí přímo ve vesnici do jejich pokladny a jsou použity především na financování místní školy. Tam jsme samozřejmě vyrazili také. Dětem jsme do školy přinesli nějaké pamlsky. Návštěva ale byla neplánovaná, takže jsme použili vlastní zásoby. Kdybychom o tom věděli dopředu, vzali bychom spíš nějaké psací potřeby, sešity atp. Škola byla jednoduchá, ale čekal jsem to i horší. To místní „kolej“ pro přespolní studenty byla mnohem větší „čočka“.


Prohlédli jsme si také, kde místní hospodaří a nechyběl ani tradiční taneček místních žen (i Mára se k nim úspěšně přidal), nebo nám ukázali, jak rozdělávají oheň. Po prohlídce vesnice jsme už byli připraveni k odjezdu z hor do nížin.


Byli jsme v polovině výletu a byl čas se pomalu začít vracet k letišti. V plánu jsme měli ještě návštěvu NP Lake Mburo.


Ubytování jsem zamluvil ve větším městě Mbarara, které se nachází asi hodinu jízdy před parkem.


Vybrali jsme pěkný Wagga Resort hotel se snídaní za rozumnou cenu.

https://cs.hotels.com/ho1088429312/wagga-resort-hotel-mbarara-uganda/


Do parku jsme dorazili druhý den před dopoledne. Jeli jsme sem především kvůli zebrám a žirafám, kterými je park proslulý. Navíc se nám tyto potvůrky v NP Queen Elizabeth vyhýbaly. Projeli jsme celým parkem až kjezeru Mburo, kde jsme si dali oběd. Zvířat zde bylo neuvěřitelně mnoho. Zebry nás přivítali hned na začátku, stejně jako stáda antilop, bůvolů a také doslova hromady různých druhů opic a prasat bradavičnatých. A i žirafy jsme nakonec objevili.

https://www.lakemburosafaris.com/


Čekala nás cesta do Enthebe na letiště. Kde jsme měli být další den večer. Po cestě jsme si sehnali levné ubytování se snídaní v Banda lodge.

https://cs.hotels.com/ho712743520/banda-lodge-masaka-uganda/


Poslední den výprav již tradičně trávíme v okolí letiště (po tom co nám před pár lety uletělo kvůli místnímu dopravci letadlo zFilipín, je to taková bezpečnostní rezervička). Udělali jsme si pár zastávek vhlavním městě Ugandy Kampale a strávili příjemné odpoledne v Uganda Wildlife Conservation Education Centre na břehu Vicroriina jezera..

https://uwec.ug/


Posledních pár chvil jsme strávili ve Victoria Mall, abychom se podívali, jak podléhají konzumnímu životu místní členové smetánky. Obchoďák s ochrankou, tak nepustí kde koho, KFC kde si místní „vystajlované“ slečny chodí oslavit narozeniny (dostali jsme dokonce kus dortu) … to bylo v dobrém kontrastu s chudým venkovem.


Předání auta na letišti v Entebbe proběhlo bez problémů. Totálně špinavé bylo jak zvenčí, tak zevnitř.


Klukům i mě se výprava moc líbila a budeme muset zase někdy něco takového spáchat 😊


21 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page